Logopedie a narušena komunikační schopnost
V logopedické praxi se často stává, že ambulanci navštíví do krve uražený rodič, jehož upozornil pediatr, učitelka v mateřské škole nebo některý příbuzný či známý, že by měl se svojí ratolestí navštívit logopeda. Uražený je většinou proto, že obsah pojmu „logoped“ chápe jen velmi nepřesně nebo vůbec. Většinou požaduje potvrzení, že „jeho dítě není debil“ ani „zaostalý“.
Co je to vlastně ta logopedie?
Slovo logopedie vzniklo složením dvou řeckých slov: logos znamená slovo, paideia výchova. Cílem logopedie je rozvíjení správného vývinu řeči z hlediska formu i obsahu, předcházení vzniku poruch a chyb řeči a odstraňování již vzniklých poruch a chyb řeči. Shrnující název pro všechny chyby a poruchy řeči je pojem „narušena komunikační schopnost“. Ta je podle odborné literatury definována následovně: Komunikační schopnost člověka je narušena tehdy, když některá rovina jeho jazykových projevů (příp. několik jazykových rovin současně) působí interferenční vzhledem k jeho komunikační záměr. Zjednodušeně řečeno – pokud cítíme, že řeč našeho komunikačního partnera (mluvícího stejným jazykem jako my) se v něčem liší od normy, nehledě na jeho nářečí a sociálního prostředí, ze kterého pochází.
A co všechno spadá do kompetence logopeda?
1. narušení článkovaný řeči (dyslálii, dysartrie):
a) dyslálii – chybné tvoření hlásek:
a1.) mogilália (vynechávání hlásek)
a2.) paralália (záměnu hlásek za jiné)
a3.) tvoření hlásky na jiném artikulačních místě (např. „francouzské“ R – rotacizmus)
a4.) dyslálii multiplex (více chybně tvořených hlásek)
a5.) tetizmus (téměř setřelá řeč, nahrazování všech souhlásek hláskou „T“)
b) dysartrie – porucha řeči při dětské mozkové obrně.
Obecné symptomy jsou v různé míře narušena respirace, fonace, rezonance, artikulace a prozódia.
2. narušení plynulosti řeči (koktavost, brblavosť):
a) koktavost – syndrom komplexního narušení koordinace orgánů účastnících se na mluvení:
a1.) klonické (opakování hlásek, slov nebo slabik)
a2.) tonicko (křečovité stahy na začátku slov)
a3.) smíšená forma: klonické-tonicko, tonicko-tonicko
b) tumultus sermoris (brblavosť) – porušení tempa a rytmu řeči.
3. narušený vývoj řeči (vývojová dysfázie, vývojová bezrečnosť):
a) vývojová dysfázie – strukturní a systémové narušení některých oblastí vývoje řeči, osvojování si mateřského jazyka:
a1.) impresivní typ (neschopnost rozeznávat slyšené výrazy a chápat obsah slyšen slov)
a2.) expresivní typ (nedostatek řečového projevu při dobrém chápání a porozumění slyšených řeči)
a3.) smíšený typ
b) NVR na bázi psychomotorické retardace
4. získaná neurotická bezrečnosť (mutizmus, elektivní mutizmus, surdomutizmus):
a) mutizmus – náhlá ztráta již vyvinuté řeči
b) elektivní mutizmus – výběrová ztráta řeči s negativistickým postojem – útlum řeči k určitým osobám, v určitém prostředí, za určitých okolností.
c) surdomutizmus – onemen při ztrátě sluchu.
5. získaná orgánová bezrečnosť (afázie):
Afázie – porucha již vyvinuté řeči, která nastává po některých onemocněních nebo úrazech mozku.
6. narušení zvuku řeči (fufnavosť, palatolália):
a) fufnavosť (rhinolália) – změněna nosná rezonance:
a1.) zavřená (snížená nosovosť)
a2.) otevřená (zvýšená nosovosť)
a3.) smíšená
b) palatolália – vývojová vada řeči, která vzniká na základě rozštěpu patra.
7. narušení grafické podoby řeči (dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie):
a) dyslexie – vývojově podmíněná neschopnost naučit se číst běžným vyučovacím způsobem i přes normálnímu intelektu
b) dysgrafie – neschopnost naučit se psát
c) dysortografie – neschopnost zvládnout gramatiku
d) dyskalkulie – neschopnost naučit se počítat, psát číslice, zvládnout některé matematické operace.
8. symptomatické poruchy řeči – provázejí jiné dominantní postižení, narušení nebo onemocnění:
a) zrakové postižení
b) sluchové postižení
c) mentální retardaci
9. poruchy hlasu
a) dětská hyperkinetická dysfonie: kořeny v útlém dětství – důvodem vzniku může být dlouhý pláč miminka; křičení jako reakce na slabý hlas; snaha překřičet ostatní děti v kolektivu; snaha vyniknout, upoutat na sebe pozornost;
b) hyperkinetická dysfonie u dosp..: z přemáhání hlasu, nejčastěji u hlasových profesionálů;
c) psychogenní poruchy hl.: psychogenní dysfonie a afonie;
d) mutační poruchy – prodloužená, předčasná, perverzní mutace a fistulový hlas.
10. autismus – bezrečnosť způsobena vrozenou poruchou osobnosti jako celku, z neschopnosti navazovat kontakty s okolním světem.
11. kombinované vady a poruchy.
